Velké emoce a emoční koučink

Když se dítě emočně zhroutí, nejdříve pojmenujte jeho pocit, než začnete cokoli jiného řešit. „Ty jsi teď opravdu zklamaný.“ „Chtěl jsi si ještě hrát a je těžké teď přestat.“ Právě tato pojmenování mění syrovou emoci v něco zvládnutelného. Tento způsob popisu je cestou, jak se děti učí seberegulaci. Časem začnou své pocity pojmenovávat samy, což zmírní intenzitu i délku jejich výbuchů. Změna přichází postupně – sázíte semínka, která vyklíčí v průběhu let, nikoli dnů. Vyhněte se zlehčování („O nic nejde“) nebo příliš rychlému řešení („Tady máš místo toho tohle“). Obojí totiž přeskakuje důležitou emoční práci. Buďte s dítětem, uznejte jeho pocity, počkejte a teprve potom přejděte k řešení problému, pokud je to stále potřeba. Většinou stačí jen to, že se dítě cítí vyslyšené.